Ženy se za svou situaci stydí. Chtějí, aby na nich na první pohled nebylo znát, že žijí na ulici. Přesto jich stále přibývá, a podle odhadů jich už na ulici žije skoro pět tisíc. Tento odhad je opravdu jen orientační, protože většina bezdomovkyň odmítá pomoc charitativních organizací.
Být ženou bez domova znamená žít v neustálém strachu z toho, co vás venku může potkat. Jsou vystaveny nebezpečí, že budou znásilněny, což je pro ně velmi traumatizující zážitek, protože v minulosti už zažily domácí násilí.
Jak se ženy na ulici vůbec dostanou?
· Nezvládají platit nájem a mají díky tomu dluhy.
· Zažívají domácí násilí.
· Naletí podvodníkům.
· Stanou se obětí alkoholu.
· Mají neshody v rodině.
Problémy bezdomovci zažívají především v tomto ročním období, zvláště když udeří silné mrazy. Často pak necítí nohy, přesto do noclehárny nebo azylového domu nechtějí.
Bezdomovkyně chtějí vypadat pořád dobře, aby na nich na první pohled nebylo znát, že bydlí na ulici. Snaží se dobře se oblékat, být čisté, učesané a upravené. K tomu jim pomáhají charitativní centra, kde si ženy mohou vybrat nové oblečení, vyprat si, umýt se. Zde ženám také pomáhají tím, že se snaží vrátit je do života mimo ulici.
Radí jim, kde by mohly sehnat práci, jak splácet dluhy, aby nepřišly o veškerý svůj příjem, jak se znovu postavit na vlastní nohy, vyřizují jim doklady a řeší s nimi problémy. Jejich příběhy jsou často složité, a proto je potřeba těmto lidem pomáhat. Nejhorší je, že čím déle jsou na ulici, tím složitější pro ně je vrátit se zpět.
Bezdomovectví není dobrovolná volba a lidé si za tuto situaci ne vždy mohou sami. Není to opravdu nic, co bychom jim mohli závidět. Nemají střechu nad hlavou ani žádnou finanční jistotu, práci a zázemí. Často hledají útěchu v alkoholu nebo drogách, ale někteří se snaží svou situaci změnit.